L (ukáš)

Už jen temné,
Tmavé, černé
Jak odpovídající tomu
Jasně, zřetelně, klidně a čistě
Snad už víc jasněji nelze
Při pohledu tam, oči se topící
Při pohledu zpět, jen umírající
Tak černé, tmavé a temné jako díra černá
Tak nekonečná, odpuzující a odporná
Nikdy nevíš co na straně druhé najdeš
Jen to, co krásné nebude
To s jistotou víš
A nemýlíš


Ráno, večer
Jak každý den
Dokola a dokola
Myšlenky stejné a neměnné
Nekonečné a bdělé
Stávajíc s tím pocitem
Jak sup trhajíc mršinu
Řvoucí, krvácející, vzpouzející
Uléhajíc se smyčkou
Utahujíc a utahujíc
A zarývajíc se hloub a hloub
Jak drát ostnatý
Jako běs noční

L (ibor)

Hrubé a drsné
Jak příjemné to
Mezi prsty jemné
Zdá se bílé,ale jen šedé
Příjemné to
Když jen rozkvete to mdlé a věčné
A jen hlouběji a rychleji
Vzdouvajíc se proti času  
Jak černý hřebec proti věkům
Kdy nesnese již bytí
A koutkem oka, se dál a dál blíží

A (rthur)

Ač neznámé,
Tak krásné, tak bílé
Nevinné
Stopa, otisk v minulosti jenž zanechal,
Byl stopou následující
Jako snih čerstvě padený, zlehka se pohybující
Jen opovážit se dotknout,
Zachytit a pocítit ten dotek dráždící,
Lehoučký, nadnášející,
Jež jako ledové krystaly táhnoucí se
Od západu k východu,
Ale nezanechajíc po sobě jen chlad,
Ale lásku, něhu, pohlazení
A pohled pronikavý